Na Krejcárku (Krejcárek)

Nouzová kolonie Na Krejcárku se nacházela na severním svahu stejnojmenného kopce obráceného směrem k Novovysočanské ulici. Společně s koloniemi Zahrádky a Židovské pece patřila k nejstarším v Praze. Vznikla totiž už kolem roku 1922 oficiálně jako zahrádkářská, jelikož v té době ještě nouzové stavby nebyly povoleny. Tehdy začal žižkovský velkostatkář Václav Stome pronajímat rodinné pozemky blízkého statku Pražačka lidem, kteří si nemohli dovolit jiné bydlení. Přitom tiše toleroval, že si zde nájemníci na pozemcích určených k pěstování rostlin a zeleniny staví nejdříve dřevěné, později zděné nouzové domky. Celkem zde bylo vystavěno kolem 150 domků na parcelách o rozloze přibližně 300-350 m². 

Kolonisté žili každý den v obavách, že mohou být kdykoliv vystěhováni Pražskou obcí. Proto v roce 1925 založili vlastní Stavební a bytové družstvo a své okolí včetně malebných zahrádek velmi opečovávali, společnými silami opravili vozovky a postavili chodníčky. Dokonce v kolonii nechali zřídit vodovod, elektřinu a telefon. Fungoval zde také obchod družstva Včela, později Bratrství. Kolonie tedy patřila v Praze k těm lepším. Možná i proto vydržela na rozdíl od mnoha dalších poměrně dlouho až do konce 70. let, než byla srovnána se zemí. Dnes na jejím místě nalezneme pouze prázdnou travnatou plochu, ojediněle zůstávají staré ovocné stromy. Původní plány ovšem počítaly s vybudováním lyžařského střediska.

Zajímavý název podle Karla Ladislava Kukly vznikl údajně tak, že si lidé na bydlení museli spořit „po krejcárku„. Vysvětleních může být ovšem i více, další vychází z hodnoty zdejšího pozemku: „To bylo pole, takovej vršek, tak za grejcárek, tady se nic nevyvedlo, tak tomu poli se proto říkalo Grejcárek.“ Podle posledního vysvětlení babička majitele pozemků Stomeho vydražila statek Pražačku tak, že přihodila „poslední grejcárek“. Kolonie se objevila v několika filmech, asi nejvýrazněji v dramatu Svatej v Krejcárku z roku 1969.